Co bychom ze starého obchodu a přilehlého stavení chtěli mít? Po setkání s místními Rybjany a diskusi nás členů jsme se rozhodli pro toto využití Věžičky:
Kulturní centrum
V přízemí Věžičky zůstala zachována prostorná místnost, ve které do roku 1975 fungovala prodejna potravin. Tu bychom chtěli využívat jako sál našeho kulturního centra. Máme přece v obci i v blízkém okolí řadu muzikantů, divadelních seskupení, malířů, fotografů a spoustu jiných šikovných lidí, kteří by v tomto sále mohli pro své i naše potěšení a zábavu v průběhu celého roku vystupovat.
Co se týká talentu všeho druhu, Rybí má z čeho vycházet. V naší obci se narodil malíř Adolf Zábranský, známý zejména pro své ilustrace knih. Z Rybího pochází dirigent Vladimír Válek a narodil se tady také kytarista kapely Citron, Jindra Kvita. Také v současnosti v Rybím žijí lidé, kteří se umělecké tvorbě věnují profesionálně nebo amatérsky ve svém volném čase. Nebo jsou to lidé, kteří by se třeba touto cestou rádi vydali, ale neměli příležitost a odvahu se do toho pustit. Ve Věžičce jim k tomu chceme dát prostor.
Tam, kde dříve býval starý obchod, se budou konat výstavy členů našeho komunitního centra, tedy lidí, kteří budou naše centrum navštěvovat, ať už z naší obce nebo z okolí. Prostor bychom chtěli dát také profesionálním umělcům.
Dříve byl v naší obci divadelní kroužek, který navštěvovaly děti ve starém kině. Díky přeměně rybského kina v nové byty kroužek ztratil zázemí pro své zkoušky a zároveň pro svá vystoupení. Tradici divadelního kroužku a dílen bychom chtěli obnovit ve Věžičce, protože jak pravil zakladatel novodobých olympijských her Pier de Cuobertin: Kdo si hraje, nezlobí.
Chtěli bychom se také věnovat tanečním dílnám. Tanec pro každého znamená něco jiného, je to ale především svoboda, očista duše, zábava, odpočinek, krása, inspirace…Taneční dílny budou určeny nejen dětem, ale zapojit se bude moci každý, kdo bude chtít. A jak je vidět třeba na rybských plesech, nejeden Rybjan je doslova skrytý talent.
O tom, že Rybí je muzikální dědina, není pochyb. Máme za sebou tři ročníky hudebního festivalu FishFest, kde vystupovali zatím jen rybští muzikanti…dá se říci odkojenci místní pobočky základní umělecké školy, za jejíž otevření vděčíme hlavně paní Markétě Melčákové. Věžička tak bude místem, kde se budou moci hudebně rozvíjet a prezentovat nejen děti, ale i dospělí, v prostorách bývalého obchodu pak budou pravidelně probíhat koncerty.
Výchovně vzdělávací centrum
Věžička bude také místem pro vzdělávání různého druhu. V přilehlé chalupě bychom rádi zřídili klubovnu a učebnu, kde budeme pořádat řemeslné dílny, třeba pro domácí kutily nebo dílnu truhlářskou, a tvořivé umělecké dílny, jako pletení košíků, ruční práce, batika, zkrátka na co bude nálada.
Co si představit pod pojmem sousedské vaření? Ve Věžičce bude kuchyňka, kterou chceme využít mimo jiné také ke společnému vaření. Chtěli bychom třeba vyzkoušet to, jak kuchtily naše babičky nebo jak se pekl domácí chleba. Měli jsme možnost uspořádat ve Věžičce Restaurant Day, tedy tzv. amatér restauraci, která měla velký úspěch…v tom budeme určitě pokračovat.
Ve Věžičce budou probíhat také vzdělávací workshopy zaměřené na prevenci se specifiky lidí různých věkových kategorií. Jde třeba o témata finanční gramotnost, zvládání stresu, pracovně-právní vztahy, školství a vzdělávání apod.
V našem vzdělávacím centru bychom rádi otevřeli jazykový klub (podle zájmu a preferencí), třeba takový češtinářský klub by mohl být hodně zajímavý. Člověk se může naučit hodně i tím, že se jen dívá kolem sebe, zachycuje věci nebo situace okolo nás a snaží se je předat dál. V Rybím je mnoho lidí, kteří mají fotografování jako koníčka, chtěli bychom tak otevřít fotoklub, kde budou moct sdílet svoje zkušenosti a realizovat nápady. V budově starého obchodu se zas bude pravidelně konat filmový klub zaměřený spíše na artové filmy nebo dokumenty. Tady bychom také chtěli pořádat různé cestovatelské a vzdělávací přednášky.
Speciálním místem v našem komunitním centru je Útulna. Největší výzvou plánované přestavby je půdní prostor s věžičkou. Ten je krásný a fantastický, že může sloužit jen vznešeným účelům. Chceme, aby v něm bylo útulno, nazvali jsme ho proto „útulna“. Bude to místo odpočinku při čaji, kávě, při četbě knih nebo hraní deskových her, místo pro klábosení s kamarády nebo jen pro tiché přemýšlení o obyčejných i neobyčejných věcech kolem nás. Zatím je to prostor, který čeká na odhalení své atmosféry. Tady musíme být velmi opatrní a prostor plánovanou rekonstrukcí nezkazit.